čerpáno z bulletinu vydaného k výročí ...:Osobní stránka na adrese: sdhnborek.freepage.cz

čerpáno z bulletinu vydaného k výročí ...

STRUČNĚ Z DĚJIN NAŠÍ OBCE
Obec Nebílovský Borek se rozkládá v mírné kotlině přibližně 10 km jižně od
Plzně v nadmořské výšce od 400 do 440 m. Kotlina je tvořena okolními kopci - 542
m vysokou Farskou skálou u Chválenic, 470 m vysokou Kolíbkou u Losiné, 460 m
vysokým Štěnovickým vrchem, 519 m nejvyšším bodem Vysoké nad Čižicemi a 495
m vysokým kopcem Hlavy u Nebílov. V současné době je Nebílovský Borek s 90
popisnými čísly a přibližně 220 obyvateli částí obce Štěnovický Borek s obecním
úřadem ve Štěnovickém Borku.
Oficiální historie obce začíná rokem 1379 první doloženou písemnou zmínkou
o obci. Je však velice pravděpodobné, že osídlení sahá ještě mnohem dále. O tom
by mohly svědčit nalezené, ale asi málo prozkoumané zbytky starého osídlení v
lese asi 1 km východně od obce při cestě směrem na Nebílovy. Jako další indicie
dřívějšího osídlení oblasti poslouží i pověst o postavení původní kaple sv. Vojtěcha
na Planinech. Podle této pověsti tudy v roce 992 procházel kněz Vojtěch při své cestě
do Bavor v době velkého sucha. Pověst říká, že se zde zastavil a vymodlil blahodárný
déšť. Na památku toho byla na místě, kde se kněz modlil, postavena kaple. Uvnitř
kaple je kámen se symbolem vytlačených kolen modlícího se kněze. Na místě
původní kaple dal pak v roce 1685 tehdejší majitel nebílovského panství Arnold
Alois Engl, svobodný pán z Englflusu, postavit novou zděnou osmibokou barokní
kapli s přístavkem pro oratoř, zasvěcenou sv. Vojtěchu. Uvnitř kaple je již zmíněný
kámen se symbolem vytlačených kolen. Kaple je dnes chráněnou kulturní památkou.
Historickou památkou je i kaplička, nebo také zvonička, postavená v roce 1809 na
návsi. V meziválečném období byly ve vsi postaveny 3 pomníky. Asi první byl pomník
na památku padlých v 1. světové válce, po 2. světové válce doplněný o desku na
památku Karla Vlka popraveného fašisty v Drážďanech v roce 1944. Dále byl na návsi
postaven pomník Mistra Jana Husa a na konci obce, směrem na Chválenice, pomník
Gustava Habrmana, prvorepublikového sociálně demokratického politika a ministra.
Za zmínku z historie stojí i sdělení Dr. Škrábka z Okresního muzea v Blovicích o
tom, že se na tvrzi v Borku měl kolem roku 1415 zdržovat i Jan Žižka, kterého jako
výbojného a neposlušného jeho rodiče vyhnali z rodinného panství.
Po ekonomické stránce je nejvýznamnější těžba kvalitní žuly hlavně východním a
jihovýchodním směrem od Borku. Počátky intenzivní těžby kamene sahají do období
konce 18. století. Tehdy zde měli začínat s těžbou dělníci z Itálie. V průběhu více než
dvou století těžby se kámen v různé podobě dodával na různé stavby, případně
na dlažby silnic v blízkém i dalekém okolí – třeba stavba kostela ve Chválenicích,
kašny a okolí zámku Kozel nebo dlažba cest v pivovaru Prazdroj. Zcela výjimečná
byla v padesátých letech dodávka 5 kvádrů o rozměrech 1,1x1,1x6 metrů. Ty byly
dopraveny do tehdejší Spolkové republiky Německo, kde byly osoustruženy na
hladké válce o průměru 0,9 m a dopraveny do USA. O mohutnosti těžby vypovídá
i to, že na konci 19. století a na začátku 20. století ve zdejších lomech pracovalo
kolem 120 dělníků. Dnes se počet zaměstnanců pohybujem kolem 23 domácích,
ale i zahraničních dělníků. Zatím zde pracovali dělníci z Litevské republiky, Ukrajiny,
Moldávie, Slovenska a Bulharska. Vyrábí se hlavně dlažební kostky, krajníky, a
stavební kámen. 80% výrobků se vyváží do zahraničí, převážně do Německa. Měsíční
těžba se pohybuje kolem 600 m3, dlažebních kostek je z toho kolem 650 tun.
HISTORIE SDH NEBÍLOVSKÝ BOREK
Historicky významným pro obec byl i rok 1909. V tomto roce se začaly psát
dějiny dobrovolných hasičů v obci. Protože v roce 1908 bylo v blovickém okrese
velké množství požárů, vydala Podkokšínská hasičská župa provolání „ V každé obci
blovického okresu sbor dobrovolných hasičů“. Této výzvy se v naší obci ujali župní
jednatel Jan Niebauer, učitel z Losiné a župní dozorce Karel Hajšman z Netunic. Z řad
občanů se akce ujali zakládající členové Jan Polívka – hostinský, Jan Štěpán – rolník,
Josef Kuchynka – kovář, Václav Karlík – rolník, Václav Paur – domkář a Petr Vícha –
obuvník. V následujícím náboru se za činné členy přihlásili František Čiviš – kameník,
Jan Kašpar – rolník, Josef Kesl ml. – kameník, Alois Kvídera – rolník, František
Kuchynka – kameník, Jan Matas – kameník, Jan Matoušek – dělník, Josef Štěpán
– domkář, Josef Tolar – kameník a František Tolar – zedník. Za přispívající členy
se přihlásili Václav Tolar – domkář, Vojtěch Kašpar – dělník, Matěj Pech – domkář,
Vojtěch Tolar – kupec, Josef Kesl st. – domkář, Martin Kovářík – domkář, Vojtěch
Hajšman – domkář, Vojtěch Raidl – havíř a Benedikt Šťastný – zedník.
Na 6.ledna 1909 byla svolána ustavující valná hromada, které se zúčastnilo
7 členů již několik let pracujícího Sboru dobrovolných hasičů v Losiné. Na radu
pana Hajšmana byl u firmy Smékal – továrna na stříkačky v Praze vyžádán ceník
na stříkačky. Stříkačka byla objednána a 13. března dodána do železniční stanice
Šťáhlavy, odkud ji zdarma dovezl Jan Polívka. Se stříkačkou byla dodána výstroj
pro 9 mužů, 75 m hadice a 2 povelky. Pod vedením pana Hajšmana bylo započato s
výcvikem. 3. června 1909 byly zastupiteli obce Janem Štěpánem, Matějem Pechem
a Vojtěchem Hajšmanem a zástupci sboru Janem Štěpánem – starostou, Josefem
Tolarem – jednatelem a Petrem Víchou – velitelem podepsány „STANOVY Sboru
dobrovolných hasičů v Borku Nebílovském“ Tím byly dokončeny všechny náležitosti
nutné k tomu, aby sbor mohl v obci vyvíjet plnohodnotnou a právně podloženou
činnost.
Hned na 3. června bylo v Nebílovském Borku připraveno skupinové cvičení za
účasti sborů Nebílovského Borku, Netunic, Losiné, Nezbavětic a Chválenic. Členové
našeho sboru se účastnili i dalších skupinových vystoupení pořádaných v okolních
obcích.
25. září 1909 přestoupili ze sboru v Losiné do našeho sboru občané Nebílovského
Borku – Antonín Křehlík, Vojtěch Duník, Alois Duník a Josef Šmolík.
30. května 1911 se Podkokšínská župa dělí do 3 skupin a do 3. skupiny vedle sborů
z Nebílov, Chválenic, Nezbavětic a Losiné byl zařazen i sbor Nebílovského Borku.
K prvnímu křtu ohněm našeho sboru došlo 2. června 1912 při hašení bleskem
zapálené věže farního kostela ve Chválenicích.
Aby byla naplňována litera podepsaných stanov, podílí se sbor vedle osvěty
na prevenci proti požárům i na organizování společenského života v obci. Pořádá
taneční zábavy, bály, divadelní představení různých kočovných skupin, ale i divadelní
představení nastudovaná místními občany. První zmínka o takovém divadelním
představení nastudovaném místními občany je datována na 13.dubna 1914. Přitom
dochází i k různým nedorozuměním s c.k.úřady. Dochovala se nám zmínka o tom, že
8. listopadu 1914 byl starosta sboru předvolán na c.k.okresní hejtmanství v Plzni k
výslechu v souvislosti s neohlášením taneční zábavy o posvícení 26. a 27. října.
Po krátké aktivní a úspěšné práci Sboru dobrovolných hasičů v Nebílovském
Borku přichází první krizové období. V roce 1914 vypukla první světová válka.
Celá řada členů sboru včetně velitele byla mobilizována a odeslána na frontová
bojiště. Ve válečném období se funkce velitele ujímá Alois Duník. Během války byla
činnost sboru omezena na minimum. Při valné hromadě 16. ledna 1917 za velmi
slabé účasti bylo rozhodnuto, aby se členské schůze nesvolávaly a staří funkcionáři
zůstali ve svých funkcích a byli připraveni zasáhnout v případech nutnosti. Válka
měla i tragické následky pro členskou základnu. Z bojišť se už nevrátilo 5 členů
sboru. Jmenovitě to byli Josef Tolar, Vojtěch Štěpán, Josef Matoušek, Alois Kvídera a
František Štěpán. Z války se nevrátil ani Jan Niebauer, který se podílel na zakládání
našeho sboru.
Po skončení války se v nově vzniklém Československu činnost sboru rychle vrací
do normálních kolejí. Přichází ale i smutnější události. V roce 1921 se zástupci sboru
účastní pohřbu župního starosty pana Červeného z Chválenic a v roce 1922 pohřbu
župního dozorce a spoluzakladatele našeho sboru Karla Hajšmana z Netunic. V
letech 1925, 1926 a 1927 sbor zasahoval u požárů postupně u Baťků na Bambousku,
stodoly u Tolarů v Losiné a obytných stavení u Karlíků v Nebílovském Borku a u
Krákorů v Nezbavěticích.
V tomto období se významně projevují humanitární stránky práce sboru. 25.
prosince 1928 byl uspořádán přátelský večírek na počest nejstarších členů sboru.
V roce 1931 bylo rozhodnuto, že sbor vyplatí 100 korun pohřebného pozůstalým
za zemřelého člena sboru. Rozhodnutí o vyplácení příspěvku bylo ale za 3 roky
zrušeno. V tomto období došlo také k prvnímu a doufejme, že poslednímu, úrazu s
trvalými následky člena sboru při zásahu u požáru. Při likvidaci požáru objektu Josefa
Štěpána byl zraněn Benedikt Tolar. Tehdy platilo, že když při požáru padne i štítová
zeď, pojišťovna vyplatí pojištěnci mnohem vyšší náhradu. A tak se hasiči rozhodli, že
stojící štítovou zeď strhnou a padající zdivo Benedikta Tolara zranilo tak, že to na jeho
chůzi bylo znát už napořád.
Tak jako ve všech oborech postupoval vývoj techniky, postupoval vývoj i v
technice hasičské. Počátkem roku 1933 se ve sboru začalo hovořit o náhradě staré
ruční stříkačky novou moderní motorovou. Pro vyjednávání o dalším postupu a
výběru byla zvolena komise ve složení Jan Pech, Čeněk Krutiš, František Kvídera,
Ladislav Elbrs, Alois Kovařík, Josef Bystřický a Štěpán Paur. Úkolem komise bylo i
vyjednání způsobu získání potřebných finančních prostředků a to formou půjček,
darů nebo akcí, na nichž bylo možné nějakou korunu vydělat. O spoluúčast byl
požádán i Obecní úřad ve Štěnovickém Borku, ale tady mezi radními pro toto nebylo
ještě dost pochopení.
V roce 1934 sbor připravil oslavy 25. výročí založení. Bohatý program končil
taneční zábavou. Čistý výnos z oslav byl již určen na zakoupení nové stříkačky. V
roce 1935 bylo rozhodnuto, že bude zakoupena dvoukolová motorová stříkačka se
čtyřválcovým motorem u firmy Josef Vystrčil a syn v ceně 22.000 Kč.
Hasiči mají novou výkonnou techniku, ale začínají jiné starosti a to jak se vyrovnat
s úhradou její ceny. Sbírka provedená mezi místními vynesla 1.193 Kč, ale problémy
tím nekončí. Dochovala se urgence firmy na uhrazení dlužné částky. K úplnému
finančnímu vyrovnání došlo až v roce 1938.
Tak jako nebylo na Obecním úřadě ve Štěnovickém Borku pochopení pro
hasičinu mezi radními, pravým opakem byli občané. V roce 1937 bylo v našem sboru
evidováno 9 občanů Štěnovického Borku. Jmenovitě to byli Josef Čiviš, Jan Švábek,
Tomáš Kokoška, Jakub Kokoška, Martin Albl, Eman Hajšman, Vojtěch Trojan, František
Hajšman a Vojtěch Kašpar.
Slibně se rozvíjející práci sboru brzdí další tragické období v historii našeho státu.
Koncem roku 1938 jsou hlavně Německem okupovány pohraniční oblasti státu a
v březnu 1939 pak celé území Čech a Moravy. V září 1939 vypukla 2. světová válka,
která končí až v květnu 1945. Po dobu války činnost hasičů není sice zakázána, ale
je zcela podřízena potřebám válčícího Německa. S tímto obdobím je spojena další
tragická událost zasahující do řad členů našeho sboru. 19.7.1944 byl v Drážďanech
ve věku 33 let za odbojovou činnost popraven Karel Vlk. Z celého válečného období
až do roku 1948 se někomu podařilo zničit všechny záznamy o jakékoliv práci sboru.
K dalšímu rozmachu v práci sboru dochází po roce 1948. V letech 1951 a 1952
uspořádal sbor dožínkové slavnosti v obci. Z čistého výdělku byly zakoupeny první
vycházkové obleky pro 10 lidí. V roce 1953 bylo zakoupeno vozidlo – nákladní
automobil Chevrolet z roku 1936. To byl další impuls pro zvýšení aktivit řady členů.
Auto zvyšovalo mobilnost sboru pro zásahy i výcvik. Hojně bylo využíváno i pro
výjezdy na kulturní a společenské akce v okolních obcích nebo i v Plzni. Auto bylo
ve sboru do roku 1964, kdy se usoudilo, že jeho technický stav nedává záruku
spolehlivého provozu. K využívání auta se vážou i některé úsměvné akce. Třeba
když hrobař u kostela na Prusinách pálil suché věnce, hasiči viděli silný kouř, v
dostatečném počtu se seběhli a vyjeli k zásahu. Dnes se tomu říká planý poplach.
Nebo jednou k večeru se na východní straně objevuje silná záře. Sirénou se hasiči
svolali, naložili materiál, zapřáhli stříkačku a jeli směrem na Chválenice. Ono se u „Vlčí
jámy“ ukáže, co a kde se děje. A ukázalo. Někde směrem nad Nezvěsticemi vycházel
měsíc, který byl právě v úplňku. A tak se jelo domů a hasilo se v hospodě u Štěpánů.
K určité změně v organizaci hasičů dochází v roce 1953. Svaz československého
hasičstva byl změněn na Československý svaz požární ochrany jako součást Národní
fronty. Z toho vyplynula určitá povinnost účastnit se i určitou měrou politického
dění. Náš sbor byl při reorganizaci zařazen do 12. nebílovského okrsku společně se
sbory, po novu základními organizacemi, z Nebílov, Nezbavětic, Losiné, Chválenic,
Želčan, Chouzov, Střížovic, Netunic a později i Předenic. Na organizování úspěšné
práce okrsku se podíleli hlavně pánové Vojtěch Čiviš a Václav Hrubý z Nebílov a
Miloslav Sedlák a Adolf Krákora z Nezbavětic.
V roce 1959 oslavil sbor 50 let od založení. Byla připravena slavnostní schůze a na
nedělní odpoledne okrsková soutěž doplněná ukázkou zásahu s ruční stříkačkou.
Významným způsobem při přípravě celé akce se podílel pan Miloslav Sedlák.
V roce 1956 začíná dlouhé a nutno říci bezvýsledné jednání o přestavbě a
modernizaci zbrojnice. Tato jednání se obnovují v roce 1972, kdy při kontrole
ve zbrojnici bylo okrskovou komisí konstatováno, že stav budovy neodpovídá
podmínkám pro skladování moderní techniky a materiálu. I toto obnovené jednání
je nakonec bezvýsledné.
60. výročí založení sboru bylo vzpomenuto na výroční schůzi v roce 1969, na níž
bylo nejstaršímu a zakládajícímu členu Josefu Keslovi předáno čestné uznání a věcný
dar.
Koncem šedesátých let se začaly neúměrně množit poruchy motorové stříkačky
z roku 1935 a její údržba začala být velmi obtížná. Iniciativy se ujal tehdejší velitel
okrsku pan Adolf Krákora z Nezbavětic a hlavně jeho zásluhou byla našemu sboru
přidělena nová moderní stříkačka PPS 12. Stará stříkačka byla až do roku 1983
využívána na nenáročné práce jako je čerpání vody ze sklepů, studní a jiných
objektů. V roce 1983 jsme ji přenechali za 50 Kčs panu Chrastilovi ze Sedlce, který ji
zrenovoval a nadále udržuje ve svém soukromém muzeu.
30. dubna 1975 se u nás a v celém okolí projevila síla hasičského pomocníka,
ale také nezkrotného živlu, vody. Při odpolední bouřce napršelo během necelých
dvou hodin tolik vody a krup, že nejníže položené usedlosti a prostory byly zcela
zatopeny. Voda brala vše, co se jí postavilo do cesty. Na návsi teklo 20 až 30 cm vody.
Když v podvečer voda trochu opadla, začalo se s odstraňováním škod. Čerpala se
voda ze zatopených sklepů a studní. Ráno 1. května se hasiči podíleli na likvidaci
škod a čištění od nánosů bahna. 2. května se pak náš sbor účastnil čerpání vody ze
zatopeného kamenolomu.
V roce 1977 v návaznosti na připravované zřizování střediskových obcí došlo k
reorganizaci okrsků. Náš okrsek se sídlem v Nebílovech byl rozpuštěn a Nebílovský
Borek byl začleněn do okrsku se sídlem ve Štěnovicích. Toto rozhodnutí u nás nebylo
přijímáno ochotně, ale jiné řešení nám nebylo umožněno.
V roce 1979, kdy se připomínalo výročí 600 let od prvních písemných zmínek
o obci Nebílovský Borek, jsme si připomínali 70. výročí od založení sboru
dobrovolných hasičů v obci. Při této příležitosti se konala slavnostní členská schůze
na níž byla řadě zasloužilých členů předána medaile za věrnost. Další den pak sbor
připravil okrskovou soutěž prvně podle nových pravidel, podle kterých se útok
prováděl s vodou. Naše družstvo tuto soutěž vyhrálo a bylo to vůbec první vítězství
v okrskových soutěží v poválečném období. Tím také začíná období zvýšené aktivity
jak v samotné hasičině, tak i v různých činnostech ve prospěch obce. V roce 1981
jsme spolu se sborem ze Štěnovického Borku sestavili družstvo mužů starších 35 let.
Toto družstvo po několik let soutěžilo jak v okrskovém tak i v okresním kole. V roce
1982 družstvo obsadilo v okresním kole 3. místo. V roce 1983 jsme začali pracovat
s kolektivem dorostenců opět sestaveným z dorostenců z obou Borků. Nejlepšího
výsledku tento kolektiv dosáhl v roce 1988, kdy v okresním kole skončil na 2. místě.
Aktivní byli naši členové i při pracích ve prospěch obce. Velký kus práce odvedli
na stavbě nového hostince na začátku 80. let a následně pak na regulaci potoka
prováděné jako opatření po katastrofální povodni v roce 1975.
V roce 1984 jsme v rámci oslav 75. výročí založení sboru připravili slavnostní
schůzi, na které bylo sboru předáno čestné uznání KV SPO a členům Josefu Pouskovi
a Jaroslavu Tolarovi předána „Medaile za příkladnou práci“.
V roce 1986 začala rekonstrukce bývalé úřadovny MNV v č.p.9 na klubovnu pro
naší klubovou činnost. V zimě ale mráz poškodil budovu natolik, že komise složená
ze zástupců MNV Čižice a Správy sboru PO doporučila celý objekt i se zbrojnicí
rozbourat. Na podkladě tohoto doporučení jsme začali vyjednávat o stavbě zcela
nové zbrojnice. V roce 1989 jsme si připomněli 80. výročí založení sboru. V pátek
30.června se konala slavnostní schůze, na které vedle různých ocenění členů byla
tehdy ještě Okresním výborem ČSPO našemu sboru udělena „Medaile za zásluhy“. Na
sobotu 1. července pak sbor připravil okrskovou soutěž Štěnovického okrsku.
Koncem roku 1989 došlo v celé naší zemi k významné změně politické situace. Po
listopadových událostech Národní shromáždění zrušilo vedoucí úlohu KSČ ve státě. V
roce 1990 byla rozpuštěna Národní fronta, do jejíž působnosti spadala i práce našeho
Československého svazu požární ochrany. Z požárníků se po skoro 40 letech stali
opět hasiči. K podstatné změně došlo i v obci. Obce Nebílovský Borek a Štěnovický
Borek se organizačně oddělily od Čižic, kam spadaly od roku 1964 a začaly si řídit
obecní věci samostatně. Pro nás hasiče skončilo dlouhé, 50 let trvající období
zneužívání, jak ve válečném období, tak i po roce 1948 k různým akcím s politickým
charakterem.
Ty doby jsou snad už definitivně pryč a je možné se věnovat tomu, k čemu hasiče
naši předkové zakládali. My si opět říkáme hasiči a v duchu našeho poslání jsou
zpracovány nové stanovy. V roce 1991 členové sboru opravili dosluhující střechu na
dosluhující zbrojnici. V roce 1992 se obnovuje i práce Hasičské vzájemné pojišťovny. I
náš sbor se podílel na jejím založení tím, že si zakoupil 2 akcie po 1000 Kčs.
Definitivní přeměna hasičů byla dokončena v roce 1995. 9.10.tohoto roku byl
Sbor dobrovolných hasičů Nebílovský Borek registrován jako organizační jednotka
Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska pod číslem 3406049. V roce 1994 došlo
i k dohodě mezi obecním úřadem a naším sborem o výstavbě nové klubovny
a přestavbě zbrojnice. V roce 1995 nechal obecní úřad zhotovit projektovou
dokumentaci a hasiči provedli demolici původní stavby č.p.9 a do podzimu byly
zhotoveny základy pro novou stavbu. Od jara 1996 se stavělo díky aktivitě většiny
členů, jak mladších, tak i těch starších, takovou rychlostí, že 14. prosince mohla být
klubovna slavnostně otevřena a 20. prosince v ní mohla proběhnout Výroční valná
hromada. S obecním úřadem byla uzavřena dohoda o jejím využívání pro činnost
sboru a od roku 1998, kdy byla uzavřena místní hospoda, klubovna posloužila
místním občanům i jako společenská místnost pro posezení, zábavy, bály i akce pro
děti.
V roce 1998 se sbor dohodl s obecním úřadem na finanční spoluúčasti a z Nebílov
zakoupil starší auto Škoda 1203 upravené pro přepravu 5 osob, stříkačky PPS12
a nejnutnějšího nářadí pro provedení jednoduchého zásahu. Auto bylo velkým
povzbuzením pro práci hlavně mladších členů.
Rok 1999 byl významný tím, že uplynulo 90 let od založení sboru. Tuto záslužnou
aktivitu hlavně našich dědů a pradědů si sbor připomenul na slavnostní schůzi
pořádané 2. července. 3.července se konala soutěž družstev celého okrsku, která
se stala vlastně prvním ročníkem soutěže o věčně putovní „Borecký haklík“ (Haklík
říkali místní kameníci opracovaným stavebním-soklovým kamenům). Soutěž se od té
doby koná každoročně přibližně v polovině června.
Rok 2000 byl pro náš sbor významný ve dvou směrech. Na začátku roku jsme
do našich řad přijali první 4 členy, jak jim říkáme, zahrádkáře. Jsou sice k trvalému
pobytu přihlášení v Plzni, ale od jara do podzimu jsou prakticky nastěhováni
v chatkách v zahradní kolonii pod Hájkem. K nejvýznamnější události jsme se
odhodlali 1.května. To i za vydatné účasti již zmíněných zahrádkářů jsme začali
bourat původní, již léta nevyhovující zbrojnici a v průběhu roku postavili svépomocí
novou. Materiál na novou zbrojnici zajistil obecní úřad. Dříve zmíněnou soutěž O
Borecký haklík vyhrálo v roce 2000 družstvo domácích složené převážně ze starších
členů a 2 žen – manželek členů družstva. Další úspěch se dostavil až v letech 2007 a
2008.
Rokem 2001 začíná několikaleté období, kdy hasiči ve své klubovně pořádají na
rozhraní února a března maškarní bál, jednu sobotu pro dospělé a další sobotu pro
děti. Koncem května pak sbor uspořádal pro 34 členů a jejich blízkých dvoudenní
zájezd na Šumavu a okolí. Borecký haklík si v roce 2001 odvezli hasiči z Robčic.
Významnou pomocí pro náš sbor byl sponzorský dar 20000 Kč, který nám poskytla
společnost ZČE.
V roce 2002 uspořádal náš sbor okrskovou soutěž, ve které družstvo našich hasičů
zvítězilo a svou výkonnost potvrdilo i v září na okresním kole v Čižicích, kde obsadilo
4. místo – nejlepší umístění družstev z našeho okrsku. Borecký haklík si na dlouhých
5 let odvezli hasiči ze Štěnovického Borku.
V roce 2003 dostal sbor od DCK Holoubkov starší, ale prakticky nepoužívanou
PPS12. Tu si mladší členové zrenovovali a uvedli do stavu, ve kterém může být
používána jak při soutěžích, tak i při zásazích. V tomto roce se přihlásil i další sponzor,
pan Karel Hranička z Plzně, který finančně zajišťuje sboru různé oděvní doplňky.
V roce 2004 se podařilo z 5 dorostenců sestavit družstvo, které se zúčastnilo části
okresního kola Požárního sportu v Přešticích, ale jako jediné zúčastněné družstvo
dorostenců nemohlo být podle platných pravidel v soutěži hodnoceno. V říjnu pak
byla dokončena stavba zbrojnice provedením vnějších omítek.
V roce 2005 začíná další tradice. Naši hasiči vyjeli na soutěž do Pernarce v okrese
Plzeň-sever, aby oplatili místním jejich účast na naší soutěži a hned při první účasti
soutěž vyhráli a na rok si přivezli Svatováclavský putovní pohár. V dalších letech
obsadili v silné konkurenci dvakrát 2. místo, v roce 2008 byli opět první. Dokončeny
byly i terénní úpravy před klubovnou a zbrojnicí postavením zídky a oplocení. V
tomtéž roce proběhl v Klatovech sjezd Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska,
kterého se zúčastnil i člen našeho sboru a předseda OKRR Ladislav Vícha. V roce 2007
se podařilo družstvu našeho sboru vrátit Borecký haklík zpět do Nebílovského Borku.
V tomto povídání možná někoho zarazí, že ačkoli se mluví o hasičích, tak hasiči
nehasili. Ale buďme za to rádi, že hasiči z Nebílovského Borku nemuseli plnit to,
co je jejich hlavním úkolem a to zasahovat u požárů a zachraňovat to, co požáry
lidem ničí. Ochraňovat majetek, zdraví i životy při požárech. Ale ono to, že jsme se
dlouhá období nemuseli s požáry setkávat, má kořeny v tom, že velká část občanů
obce se na práci hasičů vždy podílela a svým přístupem nezavdávala podněty ke
vzniku požárů. A tak se hasiči mohli věnovat více společenským a veřejnosti jinak
prospěšným pracím.
Závěrem je nutné při výročí 100 let od založení Sboru dobrovolných hasičů v
Nebílovském Borku poděkovat všem, ať už nežijícím, tak i těm ještě aktivním členům
sboru, za práci, kterou ve prospěch všech občanů Nebílovského Borku vykonali.
Jmenujme proto alespoň některé z členů, kteří se na stoleté činnosti sboru podíleli v
rozhodujících funkcích.
Post starosty nebo předsedy postupně vykonávali: Jan Štěpán, Petr Vícha,
Ladislav Elbrs, Václav Hajšman, Josef Kelbich, Josef Bystřický, Čeněk Krutiš, Benedikt
Šimána, Jaroslav Tolar, Jaroslav Trojan, Ladislav Vícha, Jiří Hajšman, Ladislav Kesl, Jan
Benda a Jaroslav Fremr.
Funkci velitele zastávali: Petr Vícha, Alois Duník, Jaroslav Tolar, Jaroslav Černý,
Ladislav Hajšman, František Fremr, Ladislav Matas, Jaroslav Trojan, Ladislav Vícha,
Ladislav Kesl, Jaroslav Fremr, Jan Benda a Lukáš Jánský.
Ve funkci jednatele se vystřídali: Josef Tolar, František Šroub, Štěpán Paur, Čeněk
Krutiš, Josef Pouska, Benedikt Šimána, František Šolc, Čestmír Vlk, Ladislav Vícha,
Václav Jílek, Jan Pech, Petr Moravec a Pavel Pech.
A pokladníka nebo hospodáře vykonávali: Martin Ranec, František Kvídera, Josef
Pouska (32 let), Jaroslav Tolar, Jan Pech, František Fremr a Ladislav Kesl.

Se souhlasem p.L.Víchy umístil na web P.Vladyka ( Karfík )